Tady bezpochyby máme co dělat s věrným undergroundovým uskupením, které se navíc nijak nežene do vydávání dalších a dalších nahrávek. Ačkoliv byl materiál pro „Reactor Collapse“ nahrán už v roce 2022, své edice se dočkal až koncem minulého roku, a to rovnou ve všech možných formátech pod křídly trojice labelů. Když tedy zohledníme spíše datum vydání, než datum pořízení materiálu, zeje nám mezi předchozí a současnou řadovkou slovenské kapely mezera dlouhá 7 let. Jenže tady to prostě lze zmínit jen pouze jako holý fakt anebo textovou výplň recenze. Jiný účel to nemá, neboť RADIATION si evidentně jedou svůj rytmus a nevypadá to, že by měli přílišnou potřebou řešit své okolí.

Nejvíce to ale platí zcela jednoznačně o hudební náplni jejich nového alba. Jestliže něco výrazně charakterizuje druhou řadovku bratislavské skupiny, tak je to rozhodně její ignorace jakýchkoliv trendů či modernity, chcete-li. Znalci předchozí tvorby tímto faktem překvapeni nebudou, pro ty nové příchozí se sluší dodat, že RADIATION jsou zcela a jasně oddáni metalovému oldschoolu.

Jejich vize spočívá v mixtuře několika ostrých metalových subžánrů, z nichž za ten dominantní lze považovat thrash metal. Osmero kompozic si to valí v rychlém kvapíku a ty občasná zpomalení se dějí maximálně na úrovni jednoho rychlostního stupně. Nečekejte žádné pomalejší skladby, sloužící jako uvolnění předchozího napětí. Tady si užijete pořádné tempo po celou hrací dobu a jediné doporučení, které můžete dostat je, abyste si na tu cestu nezapomněli zabalit i dozimetr.

Jak už je ze samotného názvu kapely zřejmé, tematicky se zde budeme točit kolem nukleární energie a především jejich stinných stránek. „Reactor Collapse“ je v tomto ohledu výletem do neradostné dystopické budoucnosti, ve které to s využitím energie z atomu nedopadlo úplně nejšťastněji. S trochou nadsázky bychom album mohli považovat za takový metalový soundtrack k Falloutu. Jen je otázkou, co by na jeho hudební náplň řekla většina fanoušků této známé hry, potažmo seriálu.

Nesmlouvavý thrashující válec oproti 7 let starému debutu o něco více randí s melodiemi, ale jsou to spíše jen takové platonické schůzky. V praxi to znamená, že kapela rozjede ústřední riff, který vyšperkuje jemnou melodikou velmi lehce koketující s black metalem. Severské riffování hudbě slovenských svědčí. Troufám si tvrdit, že bez těchto drobných vylepšení by „Reactor Collapse“ působil více jako hřmotný kolovrátek. Takto se „naspeedovanému“ thrashi Slováků dostává kýženého oživení.

Je rozhodně k dobru nahrávky, že se nás RADIATION nesnaží jen samoúčelně převálcovat svým starosvětským hoblováním. Ruku v ruce s nelítostní hudební náplní totiž přichází i atmosféra.  Není to nějaká těžká dystopická deprese, spíše nekompromisní manifest nelítostného fiktivního světa. Do této vize Mrožův skřehot sedí velmi dobře. Když si odmyslím ty občasné melodické riffy, tak mi muzika slovenských upomene devadesátkové vyznavače tohoto žánru – americké ANGELCORPSE (dříve psáno s mezerou mezi slovy), zejména desky „Exterminate“ a „The Inexorable“, které jsem v té době hodně sjížděl. Ony vzpomínky ožívají hlavně ve chvílích, kdy se do toho bratislavská skupina pořádně opře a obšťastní nás i několika sypačkami, jako například ve skladbě „Taken By Void“. Te se z alba tak trochu vymyká i svým lehce epickým pojetím. S natlakovanými momenty v podobě již zmiňovaných rytmických náklepů pak kontrastuje až heroicky znějící kytarová linka, jež zazní ve druhé polovině této delší kompozice.

Podobných kontrastů skupina užije i v „Beyond The Edge of Time“, kterou postaví na střídání několika rychlých a ještě rychlejších temp a jako třešničku pak servíruje v jejím závěru táhlé kytarové sólo. V následující „Birth of The Shadowkind“ čtveřice jakoby v úvodu nastolené tempo po pár taktech jemně zrychlovala a ještě tak posílala do reaktoru více palivových tyčí, než je tento schopen zvládnout. Je v tom i nenápadná práce s gradací celého alba, které sice nastolí neúprosné tempo hned od začátku, ale RADIATION po celou jeho hrací plochu zkušeně hlídají posluchačovu zátěž tak, aby nevzniknul dojem stereotypního kolovrátku.

„Reactor Collapse“ je důsledně undergroundovou nahrávkou a jako taková je svým způsobem i oslavou metalového podzemí. Vychází ve všech fyzických formátech a nebrání se ve formě Bandcampu ani digitálu, nenajdete ji však na streamovacích službách. Svého vydání se tedy nakonec dočkala po poněkud delší době od pořízení ve studiu. Chtělo by se říct, že lepší pozdě než vůbec, ale přesto – příště by to čekání na další řadovku chtělo přeci jen zkrátit. Mám pocit, že slovenská skupina v podobě závěrečné a zároveň titulní skladby ještě zdaleka neřekla poslední slovo!